Stavba domu podle přírody.

Allan Spiegel – konzultant pro navrhování interiérů, Villa Altona, Sollentuna (Švédsko)

Allan Spiegel vám nenabídne tipy architekta ani neodříká žádná oblíbená obchodní rčení. Ale povypráví vám o své lásce k výrobním procesům, o oblíbených designérech, kteří ho ovlivnili, a jak dokážou světlé a otevřené místnosti pozvat hosty do srdce domova – to je do kuchyně.

Allan je sice samouk, jako konzultant pro návrhy interiérů ale spolupracuje s něktrerými z největších maloobchodních značek, restaurací a hotelů ve Švédsku. Jednoho dne v roce 2011, kdy o polední pauze brouzdal po internetu, našel báječný kousek pozemku na okraji města Sollentuna ve Švédsku, do kterého zainvestoval. Šlo o riskantní rozhodnutí, které tohoto interiérového konzultanta zavedlo do světa architektury a staveb, ale bylo to přesně to, po čem toužil.

Na pozemku vytvarovaném poslední dobou ledovou, který se vyznačuje jedinečnými topografickými znaky, se Allan rozhodl vytvořit spolu s dvěma architekty a dvěma pracovníky svůj rodinný dům "Villa Altona". Dům, který odmítá potlačit hranice přírody a místo toho se raději snaží splynout s okolím.

Co vlastně jméno Villa Altona znamená?
Altona je část Hamburku, odkud pochází má rodina. A je to také název společnosti. Prvotní myšlenkou bylo postavit vilu Altona 1 a pak stavět další domy, Altona 2 a 3 a tak dále. Zatím nemám žádné konkrétní plány, jak svou vizi naplnit, ale pravděpodobně budou následovat další domy.

Co u vás, jako interiérového konzultanta, který většinou pracuje spíše s nábytkem, zažehlo tu jiskru, že jste se rozhodl postavit celý dům?
Dům můžete postavit, i když vyrábíte nábytek. Vždy se můžete naučit víc, všechno je možné, když se chce. Lidé mi často říkali: ‘to nikdy nedokážeš,’ ale já to zvládl. Podařilo se mi to. Pokud jste šikovní, dokážete se postupně naučit, cokoli chcete, z internetu i od ostatních lidí.

Postavil byste tento dům, kdyby vás tak nezaujal tento konkrétní pozemek?
Ne, ne takový dům. Tento dům je velmi specifický kvůli typu terénu. Vychází z topografie krajiny a terén je rozdělený do čtyř úrovní, které navazují na přírodu. Půdorys je rozdělen do čtyř sekcí, ve kterých jsou zdi a tvar domu přizpůsobené terénu. V podobných případech se ve Švédsku pro srovnání terénu běžně používá dynamit, ale to se mi nelíbí. Preferuji stavět s ohledem na terén.

Vystavět dům od základů vám trvalo rok a půl. Na domě jste nikdy nepracoval ve více než dvou lidech najednou. Jak jste věděl, kdy bude hotovo? Vnímal jste to jako svůj domov?
Cítil jsem se tam jako doma okamžitě. Nastěhovali jsme se, zatímco jsme ještě stále na projektu pracovali. Ze začátku jsme neměli žádné dveře do koupelny, měli jsme jen závěsy. Nebyly zde ani schody, takže jsme používali žebříky. Už si neuvědomuji datum, kdy přesně jsme se nastěhovali. Ale cítil jsem se tu doma hned od začátku.

Vila je situována v městském prostředí mezi budovami s různými vlivy. Je to, jako by člověk žil v oáze, kde se město potkává s lesy. Dáváte přednost městu před venkovem nebo naopak?
Tento pozemek jsem si vybral, protože se nachází v blízkosti obou světů a protože Sollentuna je nádherné místo pro život. Mám rád obě prostředí, ale ve skutečnosti jsem si více zamiloval město než příměstské části. Ve městě Sollentuna jsme se ocitli kvůli dětem a školám. Pokud by bylo jenom na mně a kdybych žil sám, vybral bych si buď život ve městě nebo bych se víc obklopil přírodou.

Vaše práce se točí okolo hotelů a restaurací - tedy společenských prostorů. Jak se tyto zkušenosti promítly do vašeho domova?
Když se podíváte na běžný nákres bytu nebo domu, vždy je obývací pokoj větší než kuchyň a má jídelnu, která se téměř nikdy nepoužívá. Ale když jdete k někomu na návštěvu, vždy nakonec skončíte v kuchyni. Na večírku jsou všichni pořád v kuchyni. Vždy to tak je. Obývací pokoj opravdu nepotřebuje stejný prostor. Je to pokoj, který obyčejně používáte, když jste sami nebo s rodinou. Místo, kde se potkáváme, je kuchyň.

Zaměřil jste se na práci s interiéry restaurací záměrně?
Postupně jsem se dostal k práci s tímto zaměřením, ale myslím si, že nejdůležitějším důvodem je, že lidé, kteří mají rádi jídlo a pracují s jídlem, hovoří stejným jazykem. Také rád vařím a proto si dobře rozumíme.

Odkud se vzal váš zájem o jídlo?
Moje rodina si jídlo vždy užívala. Matka vlastnila restauraci a já na chvíli také. Když jsem byl mladší, v restauracích jsem pracoval jako brigádník. Moje babička trávila celé dny vařením. Hned po snídani začala s vyvařováním večeře, opravdu. Myslím si, že proto rozumím chutím a vím, co kam patří.

Jak byste člověka nadšeného pro jídlo popsal??
Většina z nich jsou zábavní a temperamentní. Rádi pijí a jedí, jsou společenští a většinou milí lidé. Nejsou domýšliví.

Pro váš design je charakteristický skandinávský styl. Váš dům a nábytek vyzařují lehkost a otevřenost, což není pro tuto oblast úplně běžné. Jak byste popsal, čím jste se nechal ovlivnit?
Mám rád skandinávský nábytek, ale kdybych měl říci, jaké obývací prostory se mi líbí, dávám přednost španělským společnostem a designérům. Myslím si, že jsou jednodušší a poetičtější než ostatní. Pokud jde o kancelářský nábytek, přikláním se k funkčnosti a upřednostňuji německý styl. Typický dánský retro styl je velmi krásný a populární a při své práci v restauracích ho hojně využívám, ale osobně dávám přednost španělskému a německému designu.

Jste samouk a nikdy jste nebyl zaměstnancem v tradiční agentuře. Jakým způsobem se vaše práce a tímto i styl liší od ostatních lidí, kteří pracují jako zaměstnanci v kancelářích?
Nikdy například nezpracovávám výkresy v počítači. Ručně si udělám pár výkresů pro sebe a pak se rovnou vrhnu do fáze přípravy prototypu. Vždy pracuji v plném měřítku. Jiní pracují s 3D výkresy, ale to mi přijde méně zábavné. S přímým prototypem hned vidíte ‘tohle je příliš vysoko nebo tohle příliš nízko’ a jsem přesvědčený, že je tento proces mnohem rychlejší. V druhém případě strávíte dost času vyráběním 3D modelu, který může v této fázi vypadat opravdu velmi krásně, ale ve skutečnosti pak může působit podivně, a naopak.

Vypadá to, že dáváte přednost spíše manuálnímu přístupu ke své práci. Jakou roli hraje ve vašem životě technologie?
Myslím si, že technologie jsou opravdu dobré, pokud při navrhování nábytku mluvíme o strojích a výrobě. Ale abych řekl pravdu ano, rád dělám věci spíše manuálně. Rád si pustím vinylovou desku. Mám rád podobné procesy. Svým způsobem jsem velmi staromódní. Technologii používám, jen když vařím, když používám sporák, pračku a kuchyňské spotřebiče. A kromě toho poslouchám Spotify.

Co dál ovlivňuje váš život a práci?
V tomto ohledu jsem poněkud nudný. Mám rád přírodu i továrny. Mám rád výrobu a opravdu rád chodím do továren. Kdykoli jdu k novému klientovi nebo výrobci, vždy je požádám, zda by mi mohli ukázat svůj podnik. Jsem opravdu jako dítě. Když tam mají stroj, který jsem zatím neviděl, poprosím je, zda bych u nich mohl celý den pracovat, abych viděl, jak to všechno dohromady funguje. Je to pro mne velká zábava.

Dáváte přednost funkčnosti nebo kráse?
Volím funkčnost.

A to proč?
Protože náš život by měl fungovat. Je samozřejmě důležité i příjemné a krásné prostředí, ale pokud žijete pouze krásou, nemůžete žít běžný život. Musíte pak stále všechno aranžovat a dávat na místo.

Máte stejný přístup i k interiérům?
Ano, ale řekl bych, že funkčnost je také krásná. Vezměte si například židli, hlavní je její funkčnost. Začít musíte vždy od toho, aby byla pohodlná. Zároveň musí být odolná. Pokud dokážete dosáhnout obojího najednou, jste opravdu dobrým výrobcem nábytku. Existuje tolik židlí, které vypadají nádherně, ale sezení na nich už není tak úžasné. Přitom jediným důvodem, proč židle používáme, je, aby se na nich dobře sedělo.

A co se vám zdá ošklivé?
Když se budeme bavit o budovách a nábytku, myslím si, že člověk musí být upřímný a ne jen sledovat trendy, které jsou právě v módě. Pokud se zaměříme na restaurace, jedná se vždy o velký úkol. U dlouhodobějších projektů, zejména pokud jde o nábytek, je třeba také myslet dlouho dopředu. Nábytek, se kterým pracuji, je velmi drahý, takže když si ho koupím, chci, aby mi vydržel co nejdéle. Vše má svůj smysl a myslím si, že to je to důležité.

Jak se tento způsob myšlení týká domů?
Pro domy platí totéž. Pokud máte dům z dvacátých let minulého století, je nejlepší zachovat jeho konstrukci i styl společně. Vyhněte se předělávání místností podle jiného období, ale snažte se je udržet v souladu s dobou, ve které byl dům postaven. Pokud jde o nábytek, který do něj pořizujete, můžete více zaexperimentovat s různými obdobími. Nejsou žádná ošklivá období.