Méně věcí a více prostoru.

Arno Brandlhuber – architekt, byt a antivilla, Berlín a Postupim (Německo)

Tímto motem se Arno Brandlhuber řídí. Jako architekt žije a pracuje v jednom ze svých děl v berlínské Brunnenstrasse číslo 113. Prostory za zdmi vyrobenými z polykarbonátu slouží jako místnost pro schůzky městských umělců a kreativců. Nepravidelné betonové schody směřují ze dvora přes čtyři poschodí do galerie, vydavatelství a pak do Arneho kanceláře. Na úplném vrcholu se nachází jeho byt. Nic z toho tady před rokem 2009 nebylo. Pouze suterén a základy výtahu.

Místo výtahu dnes Arno raději chodí pěšky. Odsune vlasy z čela a začne si ve své otevřené kuchyni připravovat kávu. Vše je tady otevřené. Jediné dveře vedou do koupelny – další soukromí tady moc nenajdete. Přesto je tento byt útulný. I když zde nahoře Arno pracuje, nepředstavuje to předváděcí místnost. Je to to, co to je, jak sám architekt – a může se to měnit podle nálady nebo potřeby.

Totéž platí o antivile, bývalé továrně v Krampnitzu blízko Postupimi, se kterou na sebe Arno nedávno významně upozornil. Velkou pozornost vyvolal hlavně koncept trvale udržitelné energie – a také inovativní okna, která Arno se svými přáteli vysekal pomocí perlíků. Nyní jsou mnohem větší a umožňují lepší výhled na jezero – detail, který je nejen důležitý pro architekta, ale představuje také nákladově efektivní způsob stavění.

Čím je nové použití starého lepší než úplně nová stavba?
V pubertě se občas stává, že se poprvé zamilujete do někoho, kdo se právě zamilovává také poprvé. Sníte o tom celý svůj život a nikdy to už znovu nezažijete. Stavební projekty jsou podobné. Většina stavby už má použití, uplatnění a působí konkrétním dojmem. Namísto toho, abyste to strhli, zkuste to přebudovat.

Klíčovým slovem je pro vás nákladově efektivní stavění. Nad čím se musí amatéři v takovém případě zamyslet?
Pokud uděláte vše správně, nebudete stavět úsporně. Ale když seberete odvahu, můžete udělat něco jinak. Například tato podlaha. Je to obyčejný hlazený beton. Oproti stavbě hrubé představuje navýšení nákladů jen 5 EUR. Na podlahu můžete položit perský koberec nebo beton dle libosti vyzdobit.

Jak jinak bychom mohli tuto podlahu kromě perského koberce vyzdobit?
Nemám žádné oblíbené povrchové úpravy. Ale mám samozřejmě zkušenosti s prostory, které se vyznačují rozsáhlejšími viditelnými betonovými prvky. Například v Jižní Americe. Obyčejně se dělají s dřevěnými deskami – velmi podobně jako zde, na Brunnenstrasse. Doplňte prostor několika rostlinami s velkými listy a bude hotovo. Možná je na čase vyvrátit obavy ohledně nepohodlí betonu, kterého se lidé zde v Německu často bojí. Pravděpodobně jde o pozůstatky názorů z bytového rozvoje z konce 50. let a zvláště z 60. let. Společenská zkostnatělost související s tímto rozsáhlým vývojem bytové zástavby je často také spojována s betonem, jakožto stavebním materiálem. Dnes už ale není důvod na beton pohlížet jinak, než vnímáme například dřevo, plast nebo sklo. Jelikož se však zřídkakdy přimějeme hledět do budoucnosti a jsme spíše posedlí minulostí, stále je spousta lidí, kteří mluví o betonu jako o nevhodném prvku.

Co vy osobně máte na betonu tolik rád?
Je to jeden z nejlepších materiálů vůbec. Především proto, že na začátku je měkký a pak se při tvrdnutí zahřívá. Může mít jakýkoli tvar a nemá žádný směr. A nakonec se stane, čímkoli chcete. Můžete z něj mít podlahu, trám i pracovní desku v kuchyni. A proto je beton pro mne tak zajímavý. Je to jeden z mála materiálů, který můžete takto tvarovat.

Kolik času trávíte v Krampnitzu?
Hodně cestuji, asi polovinu roku. A z tohoto důvodu jsem vždy rád, když mohu být zde, na Brunnenstrasse! Co se týče Krampnitzu - musím říct, že trávit léto blízko jezera je skvělé. Využití prostoru zde nemá žádnou formální podobu. Možné a žádoucí jsou nejrůznější způsoby využití. Antivilla je mým studiem – pořádám zde akce, sympózia, ale zůstávám zde i přes noc.

Pustil byste se do tohoto projektu, kdyby se nenacházel u jezera?
Ne. Co bych tam dělal? Je krásné začít den plaváním. Je to tak posilující - jiné rituály, jako je dvojité espresso nebo studená sprcha, se s tím nedají srovnat. Ráno si jdu zaplavat a pak dvě hodiny pracuji. A za ty dvě hodiny dokážu udělat práci, která by mi jinak trvala půl dne.

I přesto si myslím, že město nebo města dokážou také zajistit skvělý způsob života - protože umožňují propojit různé životní styly. V tomto ohledu věřím, že by se měli architekti zaměřit na města nebo na jejich okolí. V těchto oblastech můžete najít mnoho zajímavých staveb.

Například Antivilla. Jak jste k ní původně přišel?
Podobně jako k domu na Brunnenstrasse: objevil jsem nabídku pozemku, na kterém již stavba stála, v tomto případě to byla stará textilní továrna. Pozemek o 33 metrech čtverečních byl v nabídce pro výstavbu rodinného domku. Stála už na něm ale budova s prostorami o rozměrech 488 metrů čtverečních. A teď si to představte. Zaplatíte cenu za pozemek na rodinný domek, plus náklady na demolici, místo abyste stávající nemovitost využili a získali dvojnásob. Ušetříte náklady na demolici a již máte hrubou stavbu hotovou. A namísto vyměřených 33 metrů čtverečních máte 488 metrů čtverečních, které můžete "zrecyklovat". A pokud vezmete v úvahu energii, která byla vložena do stávající budovy, utratíte za izolaci mnohem méně. Celková energetická bilance nasvědčuje tomu, že staré budovy jsou výhodné. Tento model jsem tady široce uplatnil.

Sousedi v okolí Antivilly ale projekt nejdříve kritizovali. Jak jste se s tím vypořádal?
Tak to nebylo jen v případě Antivilly. Tady na Brunnenstrasse sídlí přes ulici Senát pro kulturu města Berlín. Pro naši budovu používali přezdívku "garáž" - protože jsme na ni použili spousty polykarbonátu. Takže, když si představíme, že se nebudeme řídit stávajícími představami o krásné budově a začneme rozvíjet nápady na budovu, která bude vycházet z velmi specifických možností, bude výsledný obraz naprosto odlišný. Obraz, který bude lidem zpočátku cizí. A dobře víme, že všechno neznámé může být snadno důvodem kritického odstupu. A totéž se stalo i zde a také v Krampnitzu.

Antivilla samozřejmě uváděla sousedy v úžas. A hrály zde roli také další faktory. Například to, že mnozí lidé v této továrně pracovali. Mnozí z nich ztratili práci. Takže, když se někdo rozhodl továrnu předělat na něco nového, byla očekávání od samého začátku dosti negativní. Ale doba se změnila a nyní je to místo, které se stává cílem cyklistických zájezdů, takže můžete slýchat hlášení z megafonu: “Tohle je Antivilla, o které jste četli.” Je to prostě proces, kterým si musíte projít, když jste ve městě nový. Myslím si, že je to poměrně běžné.

Navíc jste toho s sebou spoustu přinesl. Vždy jste obklopen kolegy, umělci, kreativci. Jak se vzájemně inspirujete?
Je to velmi jednoduché. Když dáte pěstiteli ovoce otázku, odpoví vám ovocem. Když dáte otázku architektovi, odpoví vám budovou. A to platí pro mnohé výtvarné umělce. Když trávím čas s dalšími kreativci, jejich odpovědi se pokaždé vyznačují pohledem z jiné perspektivy. A pouze tak jsem schopen vtisknout do stávající nemovitosti nebo prostředí něco nového.

Když se podíváte na vývoj tohoto svého projektu a dokončenou Antivillu, cítíte se pyšný?
Tato mince má dvě strany. Na jedné straně jsem si díky ní získal určitou pozornost. Na druhé straně, cenově přijatelný nájem našeho domu nedokázal snížit ceny nájmu v této oblasti. Aby se to stalo, museli bychom dál stavět. Někdy je ekonomický přínos pozornosti spíše kontraproduktivní. Ať tak či onak, věřím, že člověk by měl jako architekt někam dospět.

Máte pocit, že už se vám to povedlo?
Berlín mne přijal velmi dobře. Pokud se přistěhujete do města, není automatické, že vám toto město bude otevřené. Věřím ale, že se Berlín vyznačuje velmi specifickou kvalitou dialogu. Naštěstí je zde všechno nejednoznačné. Probíhá tady stále vzájemné srovnávání, díky kterému je toto město obzvlášť produktivní a kreativní.

Je pro vás architektura jen kreativním prostředkem nebo spíše formou umění?
Existuje mylná představa, že architektura je matkou všech uměleckých forem. Já si ale myslím, že výrobní prostředí je zcela jiné. Na rozdíl od jiných forem umění architektura obyčejně zahrnuje klienta a je silně podmíněna marketingem. Než se nám podaří uzavřít smlouvu, často musíme nejprve budovy nabízet k prodeji. A to je problém, protože mi zabere spoustu času, než zjistím, jak bude budova vypadat. Myslím si, že díky tomuto vrstvení externích okolností se architektura spíše podobá hraní šachů.

Proč máte okolo sebe rád umění?
Tyto kousky umění představují hlavně předměty obchodování. A protože vše vychází z obchodu, musel jsem se v určité chvíli zajímat o otázku, kterou mi položil umělec. To často stačí, dokonce i z dlouhodobého hlediska.